Co je satanismus
Satanismus je vlastně výhonkem křesťanství. Satan je fakticky součástí křesťanského náboženství. Dnešní satanisté se dělí na několik kategorií.
1.
prvním typem satanistů jsou většinou lidé, kteří protestují proti křesťanské morálce a v satana jako v duchovní bytost často ani nevěří. Křesťanskou morálku považují za pokryteckou, slabošskou a škodlivou. Hlásají víru v člověka, který není spoután žádnými omezeními, žije volně a pokud vysloveně a bezdůvodně neškodí, je mu vše dovoleno
2.
druhý typ satanismu vytvářejí především mladí lidé svou účastí na tvorbě nové kultury, která zavrhuje tradiční hodnoty krásy, dobra, života apod. Proti tomu se ve výtvarných a literárních dílech a především v metalové hudbě objevují témata hnusu, krve, smrti masakrů atd. Tito satanisté chtějí především hlavně co nejvíce šokovat a vydráždit své okolí. Často se jim to i s pomocí oděvu, účesu či typických satanských symbolů daří.
3.Náboženští satanisté
Náboženští satanisté se ke své víře hrdě a otevřeně hlásí. Vytvořili si vlastní satanistické náboženství a uctívají satana jako reálně existující duchovní bytost. Vzývají ho a věří, že jim na toto vzívání odpovídá, dává jim sílu a vede je. Mohou provádět i rituály včetně krvavých obětí. I u nás se našly oltáře s kosterními pozůstatky malých zvířat. Satanismus jak ho známe dnes má kořeny v posledním desetiletí minulého století v jedné mystizující sektě nazývané Ordo Templi Orientis , řád O.T.O. - Orientálních templářů tehdy založili Karl Kellner a Franz Hartmann.
Aleister Crowlay (1875-1947) ,básník, spisovatel a autor několika spisů s okultní tématikou, který se prohlásil za Antikrista a Velkou Šelmu poté zorganizoval hnutí, které již provozovalo sexuální rituály a orgie. Založil v Cefalu na Sicílii Satanův klášter řádu O.T.O., ve kterém společně se svýmí žáky získával zkušenosti s démonem prostřednistvím užívání drog, magie a sexuálními praktikami. Tak byly obnoveny obřady, které jsou dobře známé z čarodějnictví. Na nahé tělo nějaké panny se nechávala vytékat krev z obětovaných psů a koček. Při černé mši byla adeptům rozdávána hostie připravená z krve dětí nepřátel hnutí. Crowley , postižený duševní chorobou zemřel v roce 1947 v Anglii a svou organizaci zanechal jako dědictví Řádu, který má své hlavní sídlo ve Steinu u Appenzellu ve Švýcarsku.
Velký počet zasvěcenci tohoto řádu později ovlivnil i Charlese Mansona. Ten se také prohlásil za Antikrista a nechával se přivazovat ke kříži, před kterým padaly na kolena a naříkaly členky hnutí. Při shromážděních bývala obětována zvířata a jejich krev se vylévala na páry, které provozovaly volnou lásku, a potom se vypila. V noci se Manson společně se svými nejvěrnějšími nohsledy proměňoval v "upíra" a opatřoval lidské oběti pro jejich rituály. Oběti byli přivazovány ke stolu a bylo používáno přístroje tvořeného sedmi noži. Členové hnutí poté pojídali srdce, ze kterého dosud prýštila krev. V roce 1969 dal Manson příkaz k zmasakrování sedmi lidí.
Snad nejznámějším satanistou z poslední doby je Anton Szandor La Vey (1930-1997). V roce 1966 založil Satanovu církev v San Francisku, která je přímou pokračovatelkou Crowleyova řádu. Je to dobře organizované společenství, které spíše než rituální vraždy praktikuje sexuální orgie. Učení této sekty je vylíčeno v Satanské Bibli, která se stala jednou z nejprodávanějších knih Ameriky a jejímž autorem je taktéž La Vey. Tato kniha také obsahuje tzv. Satanské devatero, což je protipól 10 Božích přikázání.
Satanská Bilbe 1
SATANSKÁ BIBLE
KNIHA SATANOVA V
1. Blahoslaveni silní. neboť jejich bude Země - prokleti slabí, neboť se jim dostane jha!
2. Blahoslaveni mocní, neboť oni budou chováni v úctě mezi lidmi - prokleti slabí, neboť budou vyhlazeni!
3. Blahoslaveni troufalí, neboť oni budou pany světa - prokleti pokorní, neboť budou ušlapáni pod rozeklanými kopyty!
4. Blahoslaveni vítězní, neboť vítězství je základem práva - prokleti porazení, neboť budou provždy otroky!
5. Blahoslaveni ti, kteří vládnou železno
KNIHA SATANOVA IV
1. Život je velká radost - smrt velké odříkání. Proto si užijte života co nejvíce - TEĎ HNED!
2. Neexistuje žádné zářivé nebe věčné blaženosti ani žádné peklo, kde by se smažili hříšníci. Náš den útrap je právě teď! Právě teď je náš den radosti! Pravě teď máme příležitost! Zvolte si tento den, tuto hodinu, neboť žádný spasitel neexistuje!
3. Rci svému vlastnímu srdci: Jsem sám sobě spasitelem.
4. Postav se do cesty těm, kteří tě pronásledují. Nechť jsou ti, kteří pracují na tvé zkáze, uvrženi do zmatku a hanby. Nech je být, jak plevy před smrští, a když padnou, raduj se z vlastního vykoupení.
5. Všechny tvé kosti pak hrdě řeknou, Kdo se mi vyrovná? Nebyl jsem snad příliš mocným sokem svým nepřátelům? Neosvobodil jsem se SÁM, vlastním rozumem a tělem?
u rukou, neboť slabí před nimi prchnou - prokleti chudí duchem, neboť bude na ně pliváno!
6. Blahoslaveni ti, kteří se vzpírají smrti, neboť jejich dny na Zemi budou dlouhé - prokleti ti, kteří vzhlížejí k plnějšímu životu v záhrobí, neboť se ztratí mezi mnohými!
7. Blahoslaveni ti, kteří ničí falešnou naději, neboť oni jsou pravými Mesiáši - prokleti ti, kteří se klaní Bohu, neboť budou ostříháni jako ovce!
8. Blahoslaveni hrdinové, neboť jim se dostane velkého pokladu - prokleti ti, kteří věří v dobro a zlo, neboť se bojí stínů!
9. Blahoslaveni ti, kteří věří v to, co je pro ně nejlepší, neboť jejich mysl nebude nikdy zastrašena - prokleti beránci Boží, neboť jim bude puštěno žilou, až budou bledší než sníh!
10. Blahoslavený ten, kdo má pár nepřátel, neboť ti z něj učiní hrdinu - proklet ten, který činí jiným dobro a oni se mu v oplátku vyšklebují, neboť bude opovrhován!
11. Blahoslaveni ti, kteří jsou obdařeni mocnou myslí, neboť oni si osedlají smršť - prokleti ti, kteří ve svém učení vydávají lež za pravdu a pravdu za lež, neboť jsou hnusní!
12. Třikrát prokleti slabí, jejichž nejistota z nich činí otroky, neboť budou sloužit a trpět!
13. Anděl sebeklamu sídlí v duších počestných - věčný plamen moci nabyté skrze radost dlí v těle Satanisty!
KNIHA SATANOVA III
1. Miluj svého bližního bylo vyhlášeno za nejvyšší zákon, ale jaká moc tak rozhodla? Na jaké logicky zdůvodněné autoritě se zakládá evangelium lásky? Proč bych neměl nenávidět své nepřátele - kdybych je miloval, nevydával bych se jim na milost?
2. Je přirozené, aby si nepřátelé činili dobro - a CO JE VLASTNĚ DOBRO?
3. Může rozeřvaná a zkrvavěná oběť milovat krví zbrocené tesáky, které ji rvou, úd po údu?
4. Nejsme jeden jako druhý díky svým instinktům dravá zvířata? Pokud by lidé přestali požírat jeden druhého, mohli by dál žít?
5. Nejsou chtíč a pohlavní touha pouze pravdivějším výrazem k popsání lásky, pokud se vztahuje k zachování rodu? Není láska podbízivého Písma svatého pouhým eufemismem pro sexuální aktivitu; nebo snad velký učitel oslavoval eunuchy?
6. Milujte své nepřátele, a čiňte dobro těm, kteří Vás nenávidí a využívají - není to opovrženíhodná filozofie kokršpaněla, který se lísá, když ho nakopnete?
7. Nenáviďte své nepřátele celým srdcem, a jestliže vás někdo udeří do tváře, PRÁSKNĚTE ho přes druhou! Zbijte ho po hnátech a bedrech, neboť sebezáchova je nejvyšším zákonem!
8. Ten, kdo nastaví druhou tvář, je zbabělý pes!
9. Oplácejte ránu ranou, pohrdání pohrdáním, odsouzení odsouzením a k tomu štědře přidané úroky z úroků. Oko za oko, zub za zub, vždy čtyrnásobně, stonásobně! Staňte se pro svého protivníka zosobněním hrůzy, a až vám půjde z cesty, bude o něco moudřejší a bude mít o čem přemítat. Tak si získáte respekt mezi všemi stavy a váš duch - váš nesmrtelný duch - bude žít, ne v nějakém nedosažitelném ráji, ale v hlavách a tělech těch,jejichž respekt jste si získali.
KNIHA SATANOVA II
1. Popatřte na krucifix, (lat. = to, co je upevněno na kříži, tj. spodobnění Krista, pozn. překl.) co symbolizuje? Ztělesnění ubohosti a neschopnosti, visící na kříži.
2. Zkoumám vše a pochybuji o všem. Stojím před rozpadávajícími se přikrášlenými fasádami vašich nejnadutějších morálních dogmat a napíšu na ně písmem spalujícího pohrdání a výsměchu: Hle! Toť vše jen podvod a klam!
3. Shromážděte se kol mne, Ó vy, kteří vzdorujete smrti, a Zem sama bude navždy vaše, abyste ji měli v držení.
4. Příliš dlouho směla mrtvá ruka zneplodňovat živoucí myšlení!
5. Příliš dlouho bylo falešnými proroky zaměňováno správné a špatné, dobro a zlo!
6. Žádná víra nesmí být přijímána na základě božské autority. O náboženstvích je nutno pochybovat. Žádné mravní dogma nesmí být považováno za daně - žádný standard či měřítko nesmí být zbožněny. Mravní zásady samy o sobě nejsou posvátné. Stejně jako dřevěné modly v dávných dobách jsou i ony výtvorem lidských rukou. Co člověk stvořil, může také zničit!
7. Ten, kdož váhá uvěřit všemu, je obdařen značnou inteligencí, neboť víra v jeden falešný princip je počátkem vší pošetilosti.
8. Hlavním úkolem nové doby je vždy vyzdvihnout ty, kteří vymezí její svobody a povedou ji k hmotnému úspěchu - kteří servou řezavé zámky a i řetězy mrtvého zvyku, jež vždy brání zdravému vývoji. Teorie a myšlenky, které mohly pro naše předky znamenat život, naději a svobodu, mohou dnes pro nás představovat zkázu, otroctví a hanbu!
9. S měnícím se životním prostředím nezůstává žádný lidský ideál jistý!
10. Kdykoli si lež zbuduje trůn, nechť je bez lítosti a žalu napadána, neboť pod vládou falše se nemůže nikomu dařit dobře.
11. Nechť jsou tradiční sofismata svržena z trůnu, vykořeněna, spálena a zničena, neboť představují trvalou hrozbu veškeré nefalšované ušlechtilosti myšlení a jednání!
12. Prokáže-li se u kterékoliv údajné pravdy, že není ničím, než pouhou báchorkou, nechť je bez dlouhých cirátů uvržena v nejzazší temnotu, mezi mrtvé bohy, mrtvé říše, mrtvé filozofie a další zbytečnou veteš a haraburdí!
13. Nejnebezpečnější ze všech lží, které kdy byly dosaženy na trůn, je posvěcená, privilegovaná lež - lež, o níž každý věří, že je vzorem pravdy. Je plodnou matkou všech dalších všeobecně rozšířených omylů a falešných představ. Je to strom pošetilosti s hlavou hydry a tisícem kořenů. Je společenskou rakovinou!
14. Lež, o které se ví, že je lží, je již zpola vymýcena, ale lež, kterou i inteligentní lidé přijímají jako skutečnost, - lež, která byla malému dítěti vštípena v matčině klíně, je nebezpečnější než plíživá morová rána a daleko hůř se s ní bojuje!
15. Všeobecně rozšířené lži byly vždy nejmocnějším nepřítelem osobní svobody jednotlivce. Existuje pouze jediný možný přístup: vyříznout je, až k samému jádru, jako rakovinné nádory. Vymýtit je, aby se nemohly dále šířit. Zničit je, jinak zničí ony nás!
Satanská Bilbe 2
KNIHA SATANOVA I
1. V této vyprahlé divočině oceli a kamene pozvedám svůj hlas, byste slyšeli. Volám k východu i k západu. Na sever i na jih dávám znamení,jež ohlašuje: smrt slabochům, blahobyt silným!
2. Otevřete oči, byste pozřeli, ó lidé prohnilých-myslí a slyšte, vy milióny svedené na nesprávnou cestu!
3. Neboť vystupuji, abych zpochybnil moudrost světa; podrobně prozkoumal "zákony" lidské i "Boží".
4. Žádám zdůvodnění vašeho zlatého pravidla chování (tj. nečiň druhému, co nechceš, aby jiní tobě činili, pozn. překl.) a ptám se na všechna proč a proto vašeho desatera.
5. Neskláním se před žádnou z vašich tištěných model. Ten, který v desateru přikazuje ne, je mým smrtelným nepřítelem!
6. Omočím ukazovák ve vodnaté krvi vašeho šíleného nemohoucího spasitele a napíšu nad jeho trny zdrásané obočí: PRAVÝ kníže zla - král otroků!
7. Žádná otřepaná lež pro mně nemůže být pravdou; žádné svazující dogma neochromí mé pero.
8. Odpoutám se od všech konvencí, které nevedou k úspěchu a štěstí zde na Zemi.
9. V tvrdém výpadu pozvednu korouhev silných!
10. Popatřím do skelného oka vašeho hrůzostrašného Jehovy a vytahám ho za vousy; pozvednu širočinu a rozpoltím mu lebku vyžranou červy!
11. Odstřelím úděsné myšlenky filozoficky obílených hrobů a s trpkým hněvem se budu smát!
a konečně už k tématu když máme za sebou úvod
(OHEŇ)
KNIHA SATANOVA
INFERNÁLNÍ INVEKTIVITA
První kniha Satanské Bible není ani tak pokusem o rouhání,jako spíše vyhlášením něčeho, co můžeme označit jako projev ďábelského rozhořčení. Ďábel byl vytrvale a bez zábran napadán muži oddanými Bohu. Na rozdíl od mluvčích Pána spravedlivých neměl Kníže temnot nikdy možnost, ani v literatuře, vyjádřit svůj názor. Ti, kdo v minulých dobách hřímali z kazatelen, mohli vymezit dobro a zlo, jak se jim zlíbilo, a s potěšením zatratili - verbálně a občas i fyzicky - každého, kdo nesouhlasil s jejich výmysly. Jejich řečičky o křesťanské lásce vztažené na Jeho Pekelné Veličenstvo se stávají prázdnou přetvářkou, a vzhledem ke zřejmé skutečnosti, že bez satanského nepřítele by se jejich náboženství zhroutila, jsou navíc nespravedlivé. Je smutné, že alegorické postavě, která má největší podíl na úspěchu spirituálních náboženství, je prokazováno tak málo křesťanské lásky a že je systematicky tupena - těmi, kdo s falešným nadšením kážou o pravidlech fair play! Za celá staletí, kdy se snažili Ďábla ukřičet, nikdy nezařval na ty, kdo ho očerňují. Vždy zůstal gentlemanem, zatímco ti, které podporuje, běsní a pateticky pokřikují. Ukázal se jako vzor hodný následování. Nyní má ale pocit, že nadešel čas důrazně se ozvat. Usoudil, že konečně nastala doba, aby dostal, co mu náleží. Nudné knihy plné pokryteckých zásad už dávno nikdo nepotřebuje. K tomu, abychom se znovu naučili Zákonu džungle, postačí stručný, bezohledný, jízlivý výpad. Každý verš je inferno. Každé slovo ohnivý jazyk. Plameny Pekel šlehají s nelítostnou prudkostí ... a očišťují! Čtěte a poznejte Zákon.
Úvod 4 část
La Vey se nakonec rozhodl přenést rituály a ostatní činnost Satanovy církve do grott rozsetých po celém světě a věnovat se cele psaní, přednáškám a výuce - a také rodině: manželce Dianě, plavovlasé krásce zastávající funkci velekněžky církve, dceři Karle, s vlasy jako havran, které je nyní něco přes dvacet a která, podobně jako otec, studuje kriminologii a většinu času tráví přednášením o satanismu na univerzitách po celé Americe, a samozřejmě také Zeeně, kterou si ti, kdo znají slavnou fotografii satanského křtu, pamatují jako pouhé škvrně, a která se vyvinula v nádherný exemplář teenagera, přitahující stále rostoucí smečku vlčáků.
V poměrně klidném období La Veyova života vznikly jeho populární průkopnické knihy, které nalezly početnou čtenářskou obec. Nejprve to byla Satanská bible(The Satanic Bible), která v době, kdy píši tento úvod, vychází již ve dvacátém vydání (toto je druhý, přepracovaný úvod; psal jsem úvod i k prvnímu vydání. Následovaly Satanské rituály(The Satanic Rituals), kde se La Vey podrobněji zabývá temným a spletitým materiálem, který objevil ve stále přibývajících pramenech. A konečně třetí kniha, Dokonalá čarodějka (The Compleat Witch), je v Itálii bestsellerem, v Americe ale bohužel už nevychází a nedošla uznání.
Rozsah La Veyovy činnosti od organizovaných církevních aktivit až po psaní knih vycházejících po celém světě samozřejmě přispěl k rozšíření rad stoupenců Satanovy církve. Rostoucí popularita satanismu byla přirozeně provázena hrůzostrašnými historkami, které šířily hlavně náboženské skupiny. Stýskaly si, že v univerzitních knihkupectvích se Satanská bible prodává lépe než křesťanská, takže je jedním z hlavních důvodů, proč se mladí odvracejí od Boha. Když papež Pavel vydal před dvěma lety, (tedy v r. 1974 pozn. překl.), prohlášení, že Ďábel žije a má podobu člověka, živého, oheň vydechujícího individua, které roznáší zlo po světě, měl téměř- určité na mysli La Veye. La Vey říká, že "zlo" pozpátku znamená "živý" (slovní hříčka: zlo - anglicky = evil, živý = live - pozn. překl.) a že by se mu člověk měl oddat a radovat se z něj. Papeži a vystrašeným náboženským skupinám odpovídá takto:
"Lidé a organizace na nás vydělávají milióny. Co by si bez nás počali? Bez Satanovy církve by neměli, na koho by se mohli vztekat a zároveň svalovat vinu za všechnu zkaženost a průšvihy, které se ve světě dějí. Kdyby si to skutečně mysleli, celou záležitost by tak nenafukovali. Měli byste spíše uvěřit, že oni jsou těmi šarlatány a že je moc těší, když nás tu mají, aby z nás mohli těžit. Jsme mimořádně cennou komoditou. Podpořili jsme obchod a pozvedli jsme ekonomiku. Jisté procento z miliónů, které jsme vytvořili, se zase vrátí křesťanské církvi. Mnohokrát jsme již prokázali správnost devátého satanského přikázání, které praví, že církev - a milióny jedinců - nemohou bez Ďábla existovat."
Za to musí křesťanská církev zaplatit. Vše, co La Vey předpověděl v prvním vydání Satanské Bible, se skutečně stalo. Lidé po staletí potlačující své instinkty zpřetrhali své okovy. Došlo k explozi sexu, ve filmech a literatuře, na ulicích i doma se uvolnilo kolektivní libido. Lidé tančí nahoře i dole bez. Jeptišky odhodily tradiční hábity a zapomněly na staré zvyky, obnažily nohy a tančily Missa Solemnis Rock, o níž si La Vey myslel, že ji vymyslel jako vtip. Obecnou vlastností všech tvorů je sklon vyhledávat stále nové zábavy, gurmánská jídla a vína a dobrodružství všeho druhu, všichni touží po okamžitém prožitku. Lidstvo už nehodlá déle čekat na posmrtný život, který slibuje odměnit čisté a cudné - jinak řečeno asketické a nudné - duše. Panuje nálada novopohanství a hedonismu, z níž se vynořila široká paleta vynikajících jednotlivců - lékařů, právníků, inženýrů, učitelů, spisovatelů, makléřů, urbanistů, herců, novinářů (abych uvedl pouze několik sociálních skupin, ze kterých se rekrutují satanisté) - kteří projevují zájem o utváření a zvěčnění tohoto všeprostupujíciho náboženství a způsobu života.
Přijetí tohoto náboženství společností, jež byla příliš dlouho ovládána puritánskou morálkou, rozhodně není snadné. Nehlásá falešný altruismus, ani nepřikazuje miluj bližního svého. Satanismus je nepokrytě egocentrická, brutální filozofie. Je založena na přesvědčení, že lidské bytosti jsou v podstatě sobecká, násilnická stvoření, že život je přirozená selekce a že přežijí pouze silní a Zemi ovládnou ti, kteří bojují, aby zvítězili v nekonečné soutěži, jaká existuje v každé džungli - včetně urbanizované společnosti. Jestli chcete, můžete se tohoto brutálního životního názoru děsit; přesto se zakládá na reálných podmínkách existujících již po staletí ve světě, který obýváme. Nežijeme přece v mystických krajinách oplývajících mlékem a strdím, jaké popisuje křesťanská Bible.
V Satanské bibli Anton La Vey vysvětlil filozofii satanismu daleko pronikavěji než kterýkoli z jeho předchůdců v Království pekel. Podrobně zde také popsal nové zavedené rituály a vylepšení, která sám vymyslel pro svou církev realistů. Od prvního vydání bylo jasné, že hodně lidí si bude chtít tuto knihu přečíst, aby se poučili, jak zakládat satanistické skupiny a jak provádět rituály černé magie. Satanská bible a Satanské rituály jsou jedinými knihami, které autenticky a v duchu relevantních tradic ukazují, jak se to vše má dělat. Vyskytlo se i mnoho plagiátorů, keři nikdy nepřiznali, odkud čerpají, a dobře věděli proč; jakmile by totiž byla jejich ubohost a plytkost srovnána s La Veyovým průkopnickým dílem, zlodějští mistři by už nešli na odbyt.
Každému, kdo chce vidět dosažené výsledky, musí být jasná jedna věc: Anton La Vey vytáhl Satana ze starého železa. Satanova církev je hlavním zdrojem současného satanismu. Tato kniha shrnuje Satanovo poselství, a zůstává výzvou a inspirací, dnes stejně jako v době, kdy byla napsána.
Úvod 3 část
"Viděl jsem krvavou a děsivou stránku lidské přirozenosti," vzpomínal La Vey při jednom z našich setkání, kdy hovořil o své minulosti. "Viděl jsem lidi zastřelené blázny a pobodané přáteli; malé děti, rozpláclé v příkopu, kam je odhodili řidiči, kteří ujeli z místa nehody. Bylo to nechutné a depresivní. Kladl jsem si otázku: >>Kde je Bůh?<< Začal se mi hnusit pokrytecký přístup většiny lidí k násilí, neustálé omílání fráze >>Je to vůle Boží<<"
Po třech letech práce u policie znechucen odešel a vrátil se k varhanům, tentokrát do prostředí nočních klubů a divadel. Tak si vydělával na živobytí a přitom se dále věnoval své životní zálibě, studiu černých umění. Jednou týdně přednášel o tajemných tématech: o strašidlech, mimosmyslovém vnímání, snech, o upírech, vlkodlacích, o věštění, obřadné magii a tak dále. Jeho přednášky vzbudily pozornost mnoha lidí, kteří již měli jisté jméno ve světě obchodu, umění a vědy, případně se slavnými teprve měli stát. Z této skupiny nakonec vznikl Magický kruh.
Hlavním smyslem setkání Kruhu bylo vykonávat magické obřady, které La Vey při studiu objevil nebo sám navrhl. Shromáždil celou knihovnu děl pojednávajících o černé mši a dalších neblaze proslulých obřadech, které pěstovali například templáři ve Francii čtrnáctého století, Klub pekelného ohně nebo Zlatý úsvit (Golden Dawn) v Anglii na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Smysl některých tajných řádů spočíval v rouhání a hanobení křesťanské církve; jejich příslušníci se obraceli k Ďáblu jako antropomorfnímu božstvu zosobňujícímu pravý opak Boha. La Vey měl na věc odlišný názor: Ďábel byl pro něj temnou, skrytou silou v přírodě, řídící chod pozemských věcí, silou, pro niž věda ani náboženství nemají vysvětlení. La Veyův Satan je duchem pokroku, který je původcem všech velkých hnutí, jež přispěla k vývoji civilizace a ke zdokonaleni lidstva. Je duchem revolty vedoucí ke svobodě, ztělesněním všech herezí, které osvobozují člověka.
Poslední noc v dubnu 1966 - o Valpuržině noci, nejvýznamnějším svátku vyznavačů magie a čarodějnictví - si La Vey v souladu s tradicí rituálně oholil hlavu a slavnostně vyhlásil vznik Satanské církve. Aby vyjádřil své postavení duchovního, navlékl si kněžský kolárek. Až k němu vypadal téměř svatě. Ale vyholená čingischánovská hlava, mefistofelský vous a úzké štěrbiny očí mu dodávaly démonického vzhledu potřebného, aby vypadal jako skutečný kněz Ďáblovy církve na Zemi.
"Použil jsem termín církev především proto, že mi to umožnilo držet se magického vzorce, podle něhož je k úspěchu třeba jedné desetiny pohoršení a devíti desetin společenského uznání," vysvětluje La Vey. "Hlavním účelem ale bylo shromáždit skupinu podobně smýšlejících jedinců a využít jejich spojené energie k vyvolání temné přírodní síly nazývané Satan."
Jak již bylo řečeno, všechny ostatní církve jsou založeny na uctívání ducha a popření těla a intelektu. La Vey vycítil potřebu církve, která by se znovu chopila myšlení člověka a jeho pozemských tužeb a ty pak oslavovala. Měla by podporovat racionálně motivovaný zájem o vlastní osobu a usilovat o utváření zdravého ega.
Začal si uvědomovat, že staré pojetí černé mše parodující křesťanské bohoslužby jaksi vyšlo z módy. Podle jeho slov je to mlácení prázdné slámy. Místo sebeponižujících křesťanských bohoslužeb La Vey zavedl v Satanově církvi povzbuzující psychodramata. Tak se mu podařilo vymýtit potlačování přirozených pudů a inhibice, prosazované "řádnými" náboženstvími.
V samotné křesťanské církvi probíhala vzpoura proti ortodoxním rituálům a tradicím. Bylo v módě prohlašovat že Bůh je mrtev. Alternativní rituály vypracované La Veyem si zachovaly přitažlivost starých ceremonii, změnily se však z negativního paskvilu v pozitivní formy oslav a očist: satanistické svatby posvěcující radosti těla, pohřby prosté pokryteckých a svatouškovských otřepaných frází, rituály smyslnosti, pomáhající stoupencům kultu naplnit sexuální tužby, destrukční rituály, umožňující členům Satanovy církve zvítězit nad nepřáteli.
Křtiny, svatby v Ďáblově jménu a jiné zvláštní příležitosti se těšily neobyčejnému zájmu tisku, i když o něj nikdo z věřících nestál. Od roku 1967 noviny po celém světě, ať už ze San Francisca, z Tokia nebo z Paříže, vysílaly reportéry, aby psali o Satanové církvi. Fotografie nahé ženy zpola zakryté leopardí kůží, sloužící za oltář zasvěceny Satanovi v La Veyem koncipovaném svatebním obřadu obletěla prostřednictvím tiskových agentur a novin svět; objevila se i na titulních stránkách takových tradičních bašt tisku jako jsou losangeleské Times. Díky publicitě se skupiny zvané grotta (La Veyova obdoba konventů), hlásící se k Satanově církvi, rozšířily po celém světě a potvrdily tak jedno z La Veyových základních poselství: Ďábel nejen že žije, ale je u značného množství lidí velmi oblíben.
La Vey samozřejmě upozorňoval, že pro něj a jeho stoupence není Ďábel oním šablonovitým chasníkem s rohy, ocasem a vidlemi, zahaleným do rudého hávu, ale spíše ztělesněním temných sil přírody, jejichž hlubiny lidé teprve začínají zkoumat. Jak své tvrzení uvedl v soulad s vlastním vzhledem, když často vystupoval v černé kutně s kápí a rohy? Na to odpovídá: "Lidé potřebují obřady a symboly. Setkáte se s tím všude - v baseballu, v církevních ceremoniích nebo ve válkách: Symboly slouží jako odrazové můstky k vybití emocí, které většina lidí nedokáže uvolnit ani je sama pochopit." Tyto hry nicméně brzy přestaly La Veye bavit. Vyskytly se ovšem i nezdary. Některým La Veyovým sousedům začal vadit vzrostlý lev, kterého si držel jako mazlíčka a nakonec ho musel věnovat místní zoologické zahradě. Jedna z La Veyových nejoddanějších čarodějnic, Jayne Mansfieldová, zemřela na následky kletby, kterou Černý papež, z důvodů, jež jsem objasnil v Ďáblově mstiteli, vyslal na jejího ctitele, právníka Sama Brodyho. La Vey ji před Brodym neustále varoval a její smrt pak těžce nesl. Byl to v poradí již druhý hollywoodský sexuální symbol šedesátých let, se kterým měl intimní známost a který tragicky zemřel; první byla Marilyn Monroe - v roce 1948 se na krátké, ale rozhodující období stala jeho milenkou. Odešel tehdy ze zábavního parku a doprovázel na varhany striptérky v okolí Los Angeles.
Kromě toho byl La Vey unaven pořádáním zábavných a očistných obřadů pro členy své církve. Navázal styk s posledními žijícími členy předválečných bratrstev v Evropě a snažil se zachytit jejich filozofii a tajné rituály dochované z období před Hitlerovým nástupem, takže potřeboval čas, aby mohl studovat, psát a pracovat na nových principech. Dlouho experimentoval se základy geometrických prostorových koncepcí, které shrnul v práci nazvané Zákon různoběžníku. (Vysmívá se v ní dnešním snobům, kteří ničemu nerozumí.) Stal se vyhledávaným řečníkem, hostem v rozhlasových i televizních programech a poradcem při natáčení hudby k televizním a filmovým podobám satanistických hororů. Někdy v nich dokonce i hrál. Jak poznamenal sociolog Clinton R. Sanders: "... žádný magik neměl takový přímý vliv na způsob filmové prezentace satanismu jako Anton Szandor La Vey. V La Veyově církvi jsou centrálními prvky rituální a esoterický symbolismus. Filmy, na kterých se podílel, obsahují podrobné popisy satanských rituálů a jsou plné tradičních okultních symbolů. Důraz kladený v Satanově církvi na rituál >>má soustředit emoční síly skryté v každém jedinci<<. Vyumělkovanou rituálnost, která je ústředním bodem La Veyových filmů, můžeme obdobně chápat jako mechanismus, který má aktivizovat a soustředit emoční zkušenost filmového diváka."¨
SATANSKÁ BIBLE
Úvod 2 část
Když jsem se přesvědčil o La Veyově upřímnosti, musel jsem pro změnu přesvědčit já jeho, že mi nejde o to, abych přidal další ke spoustě podřadných článků, které dělají ze Satanovy církve nějakou bláznivou show, ale o seriózní výzkum. Nastudoval jsem o satanismu, co se dalo, hovořil jsem s La Veyem o historii jeho hnutí a jeho logickém základu a zúčastnil se několika půlnočních rituálů ve slavné viktoriánské faře, která kdysi sloužila jako hlavní stan Satanovy církve. Z toho všeho jsem čerpal materiál pro seriózní článek. Po jeho napsání jsem ale zjistil, že to není to pravé, co by si vydavatelé "solidních" časopisů přáli. Víc by je zajímalo, kdyby můj článek líčil satanismus jako nějakou "ujetou" show. Nakonec to byl Knight, takzvaný časopis "s nahotinkami" či "pro pány", který v září 1968 otiskl první kritický článek o La Veyovi, Satanově církvi a La Veyově syntéze starých legend o Ďáblovi, nauky o černé magii s moderní filozofii a praxí satanismu, kterou všichni jeho stoupenci a napodobovatelé dodnes užívají jako model, průvodce a dokonce i jako bibli.
Můj článek byl začátkem, nikoli koncem (jako v případě ostatních témat, o kterých jsem psal), dlouhé a důvěrné spolupráce. Na jejím základě jsem napsal La Veyovu biografii Ďáblův mstitel (The Devils Avenger), kterou vydalo nakladatelství Pyramid v roce 1974. Když kniha vyšla, stal jsem se řádným členem církve s členskou legitimací, později i knězem Satanovy církve, a tuto hodnost hrdě sdílím s mnoha slavnými osobnostmi. Popůlnoční filozofické debaty, které jsem s La Veyem začal vést v roce 1967, pokračují dodnes, tedy už deset let, občas doplněné fešnou čarodějnicí nebo vlastní hudbou, on u varhan a já za bubny, v bizarním kabaretu, zalidněném superrealistickými humanoidy vytvořenými La Veyem.
Průpravou pro jeho nynější roli mu zřejmě byl celý jeho dosavadní život a prostředí, z něhož vyšel. Je potomkem gruzínských, rumunských a alsaských prarodičů, včetně cikánské babičky, která mu vyprávěla legendy o upírech a čarodějnicích, jaké se předávají z generace na generaci v její rodné Transylvánii. V pěti letech četl časopis Podivné historky a knihy jako Frankestein od Mary Shelleyové a Stokerova Draculu. Přestože byl jiný než ostatní, děti si ho obvykle vybraly za vůdce při hrách na vojáky.
V roce l942, kdy bylo La Veyovi dvanáct, ho fascinace cínovými vojáčky přivedla k zájmu o druhou světovou válku. Ponořil se do vojenských příruček a zjistil, že celé arzenály zbraní, sloužících k výbavě pozemních a námořních armád, lze nakoupit jako bonbóny v samoobsluze a použít k pokoření jiných národů. V hlavě se mu zrodila myšlenka; že přes všechna tvrzení křesťanské Bible Zemi nezískají pokorní, ale silní.
Na střední škole La Vey zazářil jako zázračné dítě. Nejvážnějším studiím se však věnoval mimo školu - ponořil se do studia hudby, metafyziky a okultních tajemství. V patnácti letech se stal druhým hobojistou v San Francisco Ballet Symphony Orchestra. Škola ho nudila, a tak ji rok před maturitou opustil, odešel z domova a přidal se k společnosti Clyde Beatty Circus jako ošetřovatel lvů a tygrů. Krotitel Beatty si všiml, že La Veyovi společnost šelem nevadí, a udělal ho svým pomocníkem.
Protože byl od mládí přímo posedlý láskou k hudbě a ke kultuře, nepřinášela mu práce u Beattyho - drezúra pralesních šelem a jejich předvádění v manéži - žádné uspokojení. V deseti letech se podle sluchu naučil hrát na klavír. To se hodilo, když se jednou cirkusový hráč na varhany před představením opil a nemohl nastoupit; La Vey si byl jist, že neznámé parní varhany zvládne natolik, aby mohl odehrát hudební doprovod představení a nabídl se jako náhrada. Ukázalo se, že zná více skladeb a hraje lépe než profesionální varhaník! Beatty opilce propustil a na jeho místo dosadil La Veye. Doprovázel mimo jiné i Huga Zachinniho, "Lidskou dělovou kouli". a Wallendasovu akrobacii na vysokém laně.
Když bylo La Veyovi osmnáct, odešel z cirkusu a přidal se k zábavnímu parku. Tam se stal pomocníkem kouzelníka, naučil se hypnóze a dál studoval magii. Bylo to kuriózní spojení. Na jedné straně ovzduší života na té nejsyrovější úrovni - laciná hudba, pach divokých zvířat a pilin; výstupy, kde vteřina zpoždění mohla znamenat neštěstí či smrt; čísla, která vyžadovala mládí a sílu, a ti, kdo zestárli, byli odhozeni jako loňské šaty; svět fyzického vzrušení působící magickou přitažlivostí. Na druhé straně studium magie temných zákoutí lidského mozku. Když hrával na varhany při různých pouťových atrakcích, tato podivná kombinace možná ovlivnila jeho pohled na lidstvo.
"V sobotu večer," vzpomínal La Vey při jednom z našich dlouhých rozhovorů, "jsem vídal chlapy, jak chlípně touží po polonahých holkách tančících na pouti; když jsem pak v neděli ráno hrál na varhany pro potulné kazatele ve stanech na druhé straně pouti, viděl jsem tytéž chlapy, jak dřepí v lavicích s manželkami a dětmi, prosí Boha o odpuštění, a aby je ochránil před tělesnými touhami. A příští sobotu byli zase na pouti nebo se někde jinde oddávali požitkům. Tehdy jsem pochopil, že křesťanská církev žije z pokrytectví a že člověk musí ventilovat své tělesné touhy bez ohledu na očišťování či tresty rádných náboženství."
Přestože si to v té době ještě neuvědomoval, směroval již tehdy k vytvoření kultu, který bude sloužit jako antiteze křesťanství a jeho judaistické tradice. Bylo to staré náboženství, starší než křesťanství nebo judaismus. Nikdy ale nedostalo pevnou formu, ani nebylo uspořádáno v podobě filozofie a rituálu. To mělo být teprve La Veyovým úkolem v civilizaci dvacátého století.
Když se jednadvacetiletý La Vey v roce 1951 oženil, opustil podivuhodný svět zábavního parku a věnoval se životní dráze, která lépe vyhovovala budování domova. Zapsal se ke studiu kriminalistiky na City College of San Francisco. Studium ho také přivedlo k prvnímu konformnímu zaměstnání: přijal místo policejního fotografa v San Franciscu. Jak se později ukázalo, měla i tato práce, stejně jako další zaměstnání, zásadní význam pro vývoj satanismu jako životního postoje.
komentáře 0 12.07.2005 14:22 - Satanismus - trvalý odkaz
SATANSKÁ BIBLE
Úvod
Jednoho zimního večera roku 1967 jsem se rozjel přes celé San Francisco, abych vyslechl přednášku Antona Szandora La Veye na veřejné schůzi Ligy sexuální svobody. Zaujaly mě novinové články, které ho popisovaly jako "Černého papeže" satanistické církve, v níž jsou křest, svatební i pohřební obřady zasvěceny Ďáblu. Byl jsem tehdy na volné noze a psal hlavně do časopisů. Zdálo se mi, že o La Veyovi a jeho moderních pohanech by se dal udělat dobrý materiál; jak říkají v redakci místních novin, "ďábel je vždycky dobré téma".
Samotné provozování černých umění jsem nepovažoval za něco zvlášť atraktivního, nešlo o nic nového. Sekty uctívačů Ďábla a kulty voodoo existovaly již v předkřesťanské době. V Anglii osmnáctého století si na čas získal jistou proslulost Klub pekelného ohně (Hell-Fire Club), který dokonce měl prostřednictvím Benjamina Franclina určité vazby na americké kolonie. Začátkem dvacátého století dělal tisk skvělou reklamu Aleisteru Crowleyovi, když o něm psal jako o "nejzpustlejším neznabohu světa". Ve 20. a 30. letech se objevily zmínky o "černém řádu" v Německu.
K této zdánlivě uzavřené historii přidal La Vey a jeho organizace nových Faustiánů dvě překvapivě nové kapitoly. Za prvé se rouhavě označovali jako "církev", přestože tento pojem byl doposud vyhrazen pouze různým odnoším křesťanství, a v žádném případě se nevztahoval k tradičnímu sabatu satanistů a vědě o čarodějnicích. Za druhé se se svou černou magii neuchylovali do podzemí, ale praktikovali ji zcela veřejně.
Místo abych si s La Veyem domluvil předběžný rozhovor, při němž bychom probrali jeho kacířské novoty, což obvykle bývá můj první krok, rozhodl jsem se, že ho budu sledovat a poslouchat jako anonymní návštěvník. V novinách o něm psali jako o bývalém cirkusovém krotiteli lvů a eskamotérovi z lunaparku, který nyní vystupuje jako Ďáblův vyslanec na Zemi; chtěl jsem se nejdřív přesvědčit, jestli jde o skutečného satanistu, nebo jestli je to jen šprýmař či šarlatán. Setkal jsem se již dříve s lidmi, kteří se pohybovali kolem okultních záležitostí a přitahovali pozornost; Jean Dixonová bývala mou bytnou, a tak jsem měl to štěstí, že jsem o ní mohl psát ještě před Ruth Montgomeryovou. Všichni okultisté mi ale připadali jako šašci, snobi, pokrytci nebo šarlatáni, a nikdy bych se jejich hokus pokusy nezabýval ani pět minut. Všichni okultisté, se kterými jsem se do té doby setkal nebo o kterých jsem slyšel, byli zastánci bílé magie: údajní jasnovidci, věštci a čarodějnice, kteří své předpokládané mystické schopnosti zakládali na spirituální komunikaci směřující k Bohu. La Vey, který se jim zřejmě vysmíval, pokud na ně přímo opovržlivě neplival, se vynořil mezi řádky novinových článků jako provozovatel černé magie, stavějící na odvrácené tváři přírody a živočišné stránce lidské povahy. Zdálo se, že na jeho "církvi" není nic duchovního.
Když jsem La Veye slyšel poprvé, uvědomil jsem si, že ho není možné spojovat s okultismem. Dokonce se ani nedal označit za metafyzika. Brutálně upřímná řeč, kterou pronesl, byla pragmatická, relativistická a především racionální. Byla zcela neortodoxní: výpad proti zavedenému náboženskému rituálu, potlačování lidského sklonu k tělesnosti, pitomému předstírání zbožnosti během existence, založené na honbě za materiálními statky a bezohledné konkurenci. Byla také plná sardonické satiry na lidské bláznovství. Ze všeho nejdůležitější ale byla skutečnost, že vše mělo logiku. La Vey nenabízel posluchačům nějakou pokoutní, šarlatánskou magii. Byla to jasná filozofie, založená na selském rozumu a tvrdé životní realitě
